O festivalu
Na počest sběratele lidových písní a tanců v okolí Ondřejníku, vlasteneckého kantora Vincence Sochy, se pořádá ve Lhotce pod Ondřejníkem folklorní festival, nazvaný jeho jménem. Neúnavný objevitel prastarých zvyků a obyčejů lašského kraje založil v roce 1936 národopisnou skupinu, později přejmenovanou na soubor Pilky, který působí ve Lhotce dodnes.
Slavnosti bývají tradičně zahájeny v sobotu odpoledne shromážděním u pamětní desky V. Sochy na Obecním domě ve Lhotce. Následuje krojovaný průvod účinkujících do kulturního areálu obce, kde je připraven pestrý program folklorních souborů a muzik především z lašského regionu, ale také z folklorních oblastí vzdálenějších.
Po skončení programu pokračuje ještě lidová zábava za přispění cimbálových muzik zúčastněných souborů. Pro návštěvníky jsou přichystány také spousty kulinářských lahůdek: domácí koláče a cukroví, zelňačka, myslivecký guláš, bramborové placky a další speciality. A to vše v krásném přírodním prostředí s výhledem na okolní kopce.
V neděli v 9.00 hod. se koná slavnostní bohoslužba v místní kapli Navštívení Panny Marie za p. Vincence Sochu za účasti místního krojovaného souboru Pilky.
Malá obec Lhotka zhruba o pěti stech obyvatelích se během slavností pokaždé rozroste o více než tisícovku diváků a čtyřista účinkujících.
Vincenc Socha
Sběratel lidových písní a tanců pan Vincenc Socha, se narodil 9. ledna 1903 ve Štramberku, zemřel 2. 6. 1970 ve frýdecké nemocnici. Svůj život prožil ve Lhotce, kde také v r. 1936 založil národopisný sobor Pilky (dnes má soubor 6 tanečních párů a dvě zpěvačky). Pan Socha byl řídícím učitelem lhotecké školy, národopisný praovník, tělovýchovný, osvětový a politický činitel a funkcionář, přitom člověk hluboce věřící. Při studiu kulturního života zdejšího místa a okolí nemůžeme jeho osobnost přehlédnout. Je třeba se zmínit i o jeho nezištné pomoci postiženým občanům za německé okupace, kdy podporoval rodiny zatčených a vězněných občanů nejen ve Lhotce, ale i v okolí. Byl vlasteneckým kantorem, snažil se v mládeži i dospělých rozvíjet vztah k lidovému umění.
Byl autorem i režisérem národopisných pořadů a scén, např.: Valašská svatba, dožínky, Kácení máje, Zrušení roboty, Pod májem, Dožatá, divadelních her: Krajánkova nevěsta, pohádka Vánoční dar, Pán hor, Radostné mládí, Srdce z pouti. Psal i články do časopisu Radostná země s tématikou: Leoš Janáček a Národopisná výstava v Praze r. 1895, Lidové písně ze Lhotky, Písně Anežky Šenkové z Měrkovic, Povozníci v našem kraji, Sedmdesátiny Antonína Kaluse. Největší a svým rozsahem neuvěřitelná práce Sochova tkví ale ve sběru lidových písní a tanců z obcí Kozlovice, Měrkovice, Lhotka, Myslík, Pstruží, Kunčice p. O., Čeladná, Frýdlant n.O. a dalších. Celkem zapsal na 1 200 písní a na 160 tanců a tanečních variant. Své sběry připravoval k publikování, ale podařilo se mu vydat vlastním nákladem pouze 1. díl (30 tanců), další byly vydány až v r. 1975 (50 tanců) a 1986 (62 tanců). Tyto 3 sbírky valašských tanců využívají národopisné soubory v celém širokém okolí dosud. Z rozsáhlé sbírky lidových písní dosud vydala obec Lhotka 3 sešitky: Lidové písně ze Lhotky pod Ondřejníkem od Marie Tobolové - I. svazek, Lidové písně zpod Ondřejníka od manželů Kalusových - II. svazek a Lidové písně zpod Hukvald od Anežky Šenkové - III. svazek.
Ve Lhotce se oženil, s manželkou Janou postavili rodinný dům a vychovali dva syny i adoptovanou dceru. Jeho zásluha spočívá právě v tom, že se taneční a písňová tradice našeho kraje může přenášet prostřednictvím národopisných souborů z generací dob minulých na generace přítomné i budoucí. Jeho písemná pozůstalost má trvalou hodnotu a je nehynoucí památkou pro budoucno. Obec vydala k 25. výročí úmrtí v r. 1995 sborník Vincenc Socha život a dílo, věnovaný životu a dílu učitele, folkloristy, sběratele a dobrého člověka, poděkováním za jeho činnost je pamětní deska na Obecním domě ve Lhotce.